8.10.2010
Dnes jsem se opět vydala na cvičák po dlouhé době. Bohužel stále hledám kde bych se konečně usadila. A tak dnes jdu s Dairou na KK Zetor. Ani tentokrát jsem nejela sama.Přidala se ke mně kamarádka se svojí fenkou eurasiera. Přijely jsme na místo čekaly tam na nás tři slečny které si nás rozdělily do tří skupin a šlo se cvičit. Procvičovali jsme si takové ty základy jako sedni,lehni,chůzi u nohy atd.. a pak jsme zkoušeli přivolání to nám teda moc nešlo nikomu. Jak byli naši psi zabraní do hry tak se jim nechtělo k nám :D A na závěr něco pro mě...konečně jsem se dočkala. Učili jsme se pár cviků z dog dancingu. Sice to byly jen základy tak jsme většinu uměli s Dairou ale i pár nových věcí jsme se naučili. Bylo to tam super už se těším na další hodinu co se zase naučíme :-))
28.9.2010
Tak jsem uznala za vhodné,že je čas vzít Dairu k ovečkám. Ráno jsem vyrazila směr Pardubice do chovatelské stanice Dajavera. Cesta byla poměrně dlouhá a náročná.Byla zima,pršelo a musela jsem hodněkrát přestupovat. Asi po 3 hodinách jsme konečně přijeli na místo. Bylo to napínavé,byla jsem zvědavá na Dairušiny reakce, Tak jsem Dairu pustila z vodítka a ona se rozběhla k ovcím a hned jakoby věděla co má dělat.Krásně obíhala stádečko. Ale zatím to brala jako hru. Tak jsme ji ještě chvilku nechali a šli jsme s Dančou na čaj aby jsme se zahřály a Dairuš aby si odpočinula. A před odjezdem jsme to šli zkusit ještě jednou. Dairu to moc bavilo ani se ji nechtělo pryč. Ještě chvilku si pohrála s Dančinou smečkou a já jsem se pomazlila se štěňátkama a vyrazila jsem pomalu ale jistě zase domů. Daira byla perfektně z toho pasení unavená a já taky :-D . Tak to bylo naše první pasení. Už se těším až pojedeme znovu. Fotky bohužel nemám protože strašně pršelo...
>> 4. - 6.7. 2010
Jelikož je prodloužený víkend a byl by hřích to nijak nevyužít, tak jsme si udělali s Dairou trošku sportovně založený víkend. V sobotu jsme odpočívali a já jsem načerpávala síly po pracovním týdnu.
Neděle - padla šestá hodina ranní a už jsme vstávali ... nachystala jsem všechny potřebné věci jako pamlsky vodu, hračky a trošku jídla a vyrazily jsme. Jeli jsme vlakem do Blanska, kam jsme šli na cvičák trošku jsme se tam vyblbly a čekaly jsme až si zacvičí i Denča s Corou. Po té jsme vyrazily na procházku lesem. Bylo to fajn. Nikde ani človíček, takže psiska si mohli lítat jak chtěli, aniž by někoho otravovali. Další zastávka byla u řeky. Tak a teď přišel okamžik, kdy byla Daira v takové blízkosti vosy. Odvážně se přiblížila ke kraji, že se napije, ale bylo na ni vidět nedůvěra, kde se vzalo tolik vody. Když viděla, že jdu do vody já, tak šla taky, aby se neřeklo. A nakonec zjistila, že je to vlastně fajn. A tak plavala a aportovala a byla spokojená. Ale protože jsme byly kousek od splavu a voda byla studená po chvilce se začala Daira klepat zimou. Opět jsme "zvedly kotvy" a pokračovaly v procházce nebo spíš pomalu, ale jistě k vlaku. Návrat domů byl až odpoledne a Daira padla za vlast. Takhle utahanou jsem ji snad ještě neviděla. I když koho by neunavilo takové plavání :D
Pondělí - Pro velký úspěch si zopakujeme výlet k vodě. Tentokrát už jenom na přehradu. Rozhodla jsem se, že využiju dobrého načasování našeho příjezdu na přehradu a brzkého odplouvání parníku. Popravdě jsem čekala že bude Daira aspon chvíli vyvádět, kde to je a kam plujeme, ale zase to zvládla statečně. Hezky si lehla a ani to s ní nehlo. Jeli jsme jen kousek, aby toho na ni nebylo moc a zbytek jsme šli pěšky. Cíleně jsme si vybrali odlehlejší místo, aby nikoho nerušilo, že tam Daira běhá na volno a tak jsem ji házela klacíky do vody. Ale pak nastal problém... Ke břehu se blížil pán na nafukovacím člunu. Daira začala vyvádět jako kdyby viděla přinejmenším tříhlavou saň. Byla celá naježená a štěkala ... taky kdo by se nebál té divné nafouknuté věci, co plave po vodě a lezou z ní lidi. Když se po chvilce uklidnila a pochopila, že ji člun opravdu neublíží, tak pro změnu objevila něco jiného. Od projíždějícího parníku, co vytvořil vlny, které naráželi do břehů. Tak ty ji tak rozdivočeli, že jsem se nestačila divit. Běhala po břehu sem a tam ... a zase zpátky ... chytala vodu do tlamy a byla k neuklidnění :D Ted už jsme doma a zase spí jak "mimino".
>> 27.2. 2010
Na dnešní den jsme naplánovali takový "menší" sraz borderek.
Čekala jsem na holky u výstaviště, kde mě měli vyzvednout, abych je mohla navigovat, jak se dostaneme na Kraví horu, kde byl sraz. Přijeli jsme na místo určení a všichni už tam byli.
Trošku jsem měla strach Dairu pustit, aby mi neutekla, protože tam bylo moc nových věcí najednou - spousta psů, nové prostředí, nové pachy... Ale hodně mile mě překvapila a poslouchala krásně. A vždy přiběhla krásně na zavolání. Pěkně se tam vyřádila hlavně s fenkou, která je stejně stará jako Daira. Fenka se jmenuje Amy. Byla to teda pěkná podívaná pro lidi. To se jen tak nevidí, tolik psů jedné rasy pohromadě.
Cestou domů už byla Daira tak unavená, že mi usnula v rukách. Je to šikulka a za ten týden, co ji mám, tak dělá neskutečné pokroky.
>> 28.2. 2010
Dnes jsme se vydaly do Komína za kamarádkou Nikolou a jejím psem Maxem - pitbul.
Daira si hned chtěla s Maxem hrát, ale nemohli jsme je pustit, protože všude bylo moc lidí, tak aby se nemotali. Měli jsme namířeno do lesa a potom do rokle. Jen co jsme vkročili do lesa, tak jsme je pustili. Hezky si hráli. Akorát Max má nevýhodu v tom, že má nemocnou tlapku. Přibližně před 10 dny si rozřízl polštářek o sklo a má teď hlubokou ránu. Takže jsme ho museli hlídat, aby moc neběhal a polštářek si neroztrhl nanovo.
Krásně nám vyšlo počasí, ale už aby bylo aspoň jaro.
Daira s Maxem vždycky utekli daleko před nás, ale po chvilce se Daira vždycky vrátila, aby si zkontrolovala, jestli jsem ji někam neutekla. Krásně si mne hlídá, takže ji můžu bez obav pustit, ale zatím jen na klidných místech, kde ji nic nevyleká a kde se na mě hezky soustředí.
Jeli jsme domů, jak kdyby jsme se vyváleli někde v blátě. Daira byla celá obalená bahnem a já taky. Protože se rozhodla, že dál už nepůjde, protože už byla asi unavená a tak jsem ji musela vzít.
Celé odpoledne krásně prospala.
